Stejně jako celá společnost prochází neustálými změnami, tak i sociální role muzikanta se postupně mění. V přehnaném slova smyslu už to není trubadúr, jenž pod zámeckými okny zpívá pro potěchu šlechty. Společenské postavení hudebníka nechme stranou, zaměřme se na oficiálnější stránku věci.
Jako spoustu jiných povolání, tak i muzikanta se snaží ovládnout instituce – od škol (základní umělecké školy, konzervatoře, akademie atd.) přes státní byrokratické aparáty (finanční úřady, ochranné svazy apod.) až ale třeba po instituce, které provádějí revize elektroinstalace klubů – vždyť kdo z nás by si chtěl nechat zničit drahou aparaturu kvůli tomu, že někde probíjí elektřina, o riziku zdravotním nemluvě.
Tato série článků se snaží nastínit problematiku nástrah, které na českého muzikanta mohou čekat v podobě různých institucí, právních záležitostí, toho jak získat peníze apod. Zmíněná problematika je však jen špička ledovce, za níž se schovává nepřeberné množství zákonů, nařízení a pravidel, kterými by se měli muzikanti řídit. Jak známo, neznalost zákona neomlouvá, proto je dobré alespoň základní pravidla znát, leckdy to může ušetřit mnoho času a námahy.
Tento text vychází z tištěné příručky Muzikantův průvodce byrokracií, kterou vydal Svaz autorů a interpretů (SAI). Můžete si ji zdarma vzít v backstagei SAI a Muzikus stage na letních festivalech, nebo si o ni napsat na sai@sai.cz
